Dane, máš za sebou hodně pestrou cestu – od novinařiny přes Člověka v tísni a vedení Ligy lidských práv až po provázení lidí po horách. Jak se člověk s takovým životopisem nakonec rozhodne zakládat a vést inovativní střední školu?

Kdyby mi šlo jen o výplatu, můj životopis by vypadal nejspíš úplně jinak. Práce pro mě byla vždycky spíš poslání – věc, která musí ladit s mými hodnotami a dávat hlubší smysl.

Od mala jsem hodně zvídavý a z žurnalistiky jsem si odnesl schopnost ptát se na podstatu a kritické myšlení. V lidskoprávním nezisku jsem se naučil, jak měnit věci, které ve společnosti nefungují a jak pomáhat mladým lidem růst.

Ve ScioŠkole se tohle všechno protíná – namísto pouhé přípravy na maturitu chci studentům nabídnout poctivou expedici do reálného života.

Pavlína a Dan, naše vedení v tandemu. U nás nestojí v čele jeden nedotknutelný ředitel, ale dva parťáci, kteří se navzájem doplňují. Znamená to víc úhlů pohledu, lepší rozhodování a ukázku toho, že dobrá spolupráce je základ všeho.

---

Naším cílem je dát studentům svobodu a učit je převzít zodpovědnost za to, kam směřují. Z hor jsi zvyklý dělat lidem průvodce v náročném terénu. Jak moc se podle tebe liší role horského průvodce od naší role ve škole, kde chceme dát dětem příležitost tvořit si svou vlastní cestu vzděláváním?

Největší odlišnost je v odpovědnosti za výběr cíle a trasy. V horách provázím celou skupinu po předem známé a vyznačené trase – jdeme po vyšlapaných cestičkách. Ve škole si cíl, směr a také tempo budou do značné míry určovat sami studenti. 

Odlišná je i délka a tím pádem také hloubka našeho vztahu – v horách jsou to dny, ve škole to bude několik let. Z vedoucího výpravy se tak postupně stává mentor, který pomáhá studentům osvojit si techniku lezení, aby mohli stoupat samostatně. 

Co mají obě role průvodce společné je naopak průběžná motivace, spoluvytváření bezpečného prostředí a pomoc v obtížných situacích.

Zatímco v horách tě Dan bezpečně provede po předem vyznačených cestách, ve škole dáváme studentům svobodu, vedeme je k samostatnosti a odpovědnosti.

---

Z veřejného školství jsou studenti i rodiče často zvyklí na drilování nazpaměť a strach z chyb. My říkáme, že u nás je bezpečné udělat chybu, protože chybami se učíme. Jsi známý jako věčný optimista a velký fanda deskovek – dá se říct, že i ve škole by to mělo fungovat trochu jako v dobré hře, kde tě chyba nevyřadí, ale naopak posune o úroveň dál? Jak přesně chceme tohoto bezpečného prostředí v praxi dosáhnout?

Není to žádná věda, ale je důležité, aby se změny propsaly do každodenní kultury školy. Nejdůležitější jsou myslím tyto tři principy:

• Známkování nahradíme slovní zpětnou vazbou – co se ti povedlo? Kde ses zaseknul? Co můžeš udělat příště jinak? Chyba tak není průšvih, ale informace o tom, na čem je potřeba zapracovat.
• Stejně jako ve hře nabídneme více „životů” – na základě zpětné vazby výstup přepracovat nebo vyzkoušet jinou strategii. Cílem je si znalosti a dovednosti trvale osvojit, než učivo jednorázově „našprtat” kvůli známce a pak zapomenout.
• Nehrajeme si na neomylné autority a jdeme příkladem. Jakmile uděláme chybu, přiznáme ji a ukážeme, jak ji řešíme. Studenti vidí, že běžně chybují i dospělí.

Místo učení se nazpaměť učíme studenty to, co využijí i mimo školní lavice. Naším kompasem k tomu jsou ScioCíle – mapa dovedností, která žáky připravuje na budoucnost a rozvíjí to, co dává skutečně smysl.

---

Neučíme podle osnov z minulosti, ale podle potřeb budoucnosti. Díky práci v neziskovém sektoru a lidskoprávních organizacích moc dobře víš, co reálný svět vyžaduje a jaké výzvy přináší. Kdybys měl vybrat jednu jedinou klíčovou dovednost, kterou si naši studenti musí odnést do života, jaká by to byla?

Podle mě je to kritické myšlení spojené s dovedností řídit svoje učení. Pokud dospívající zvládne kriticky vyhodnocovat zdroje informací, reflektovat svůj vlastní proces učení a pružně reagovat na změny (adaptabilita), dokáže v dospělosti samostatně vyřešit jakoukoliv novou situaci.

Spoluzakladatel naší ScioŠkoly Dan Petrucha. Novou energii pro rozjezd školy čerpá nejraději u dobré kávy nebo deskové hry.

---

Sám jsi táta tří dětí a tvá hlavní vize je budovat školu tak, jak je vychováváš – pro skutečný život, ne pro testy a zkoušky. Zkus si představit deváťáka, který právě teď čte tenhle rozhovor. Proč by mu u nás v Bosonohách mělo být podle tebe prostě dobře?

Nebudeme ho brát jako dítě, ale jako partnera – u nás si všichni tykáme. Dostane prostor být sám sebou a důvěru organizovat si vlastní čas. S touto svobodou jde ruku v ruce i odpovědnost – ale přesně takto to funguje v dospělém životě a my chceme, aby na něj byl připraven.

Zaměřujeme se na projekty, týmovou spolupráci a řešení problémů, takže prostor školy tomu musí odpovídat.

---

A na závěr… Když zrovna neřešíš rozjezd nové školy nebo nelítáš kolem svých tří dětí, u čeho nejraději vypneš? Víme o tobě, že si rád pochutnáš na dobré kávě a zahraješ nějakou deskovku – jaká je tvoje absolutní srdcovka, kterou bys s čistým svědomím doporučil i našim budoucím studentům?

Vybrat jen jednu nedokážu. Svou zdánlivou jednoduchostí a rychlostí mě hodně baví Azul. Pro chvíle odpočinku volím krásně ilustrovanou a nekonfliktní hru Na křídlech. Z velkých strategií doporučuju (jako milovník sci-fi) hru Mars: Teraformace, která zabere bezpečně celý večer.

Tohle je místo, ze kterého v září 2026 odstartuje tvoje středoškolská cesta. Víš, že už máme i ofiko adresu? Najdeš náš na ulice Elišky Junkové 816/4, pár minut od konečné šaliny 6 a 7 (Starý Lískovec, smyčka).

---

Láká tě prostředí, kde tě průvodci berou jako parťáka? 

Jsi už teď v prváku, ale zjistil/a jsi, že tvoje současná střední není přesně to, co hledáš? Není ostuda uznat, že to nebyla ta pravá volba. Naskoč k nám a tvoř s námi novou střední v Bosonohách!

PODAT PŘIHLÁŠKU