Terko, vystudovala jsi psychologii, pracovala jsi v prevenci a ve speciálně pedagogickém centru. To je super praxe, ale jak ses z tohohle prostředí dostala až k nám? Znala jsi koncept ScioŠkol už předtím, nebo co tě vlastně „trklo“ na našem inzerátu, že sis řekla „tam chci učit“?

Ano a na každé z těch pozic jsem se toho spoustu naučila! Scioškoly znám z vyprávění od průvodců, ale také samotných studentů/žáků – a to je ta nejlepší reklama. Všichni o Scioškole mluvili s jiskrou v oku a upřímnou spokojeností na tváři. Když jsem je tak poslouchala, cítila jsem, že bych se tohoto projektu chtěla stát součástí. 

Po přečtení inzerátu mě navíc lákala představa být u zrodu nové školy a mít možnost podílet se na vytváření její kultury a fungování od samého začátku. 

ScioŠkola je podle mě škola pro budoucnost, studenti se učí nejen jinak, ale také částečně jiné věci než na většině běžných škol. Nejde o to naučit se (a pak úspěšně zapomenout) kvanta informací, ale jde o to naučit se učit, zjistit, jak funguje proces učení, jde o to zjišťovat, kdo jsem, jaké jsou mé kvality a kde mohu být prospěšný. A ano, stojí to hodně úsilí a je to proces, který nekončí střední školou, ale rozhodně stojí za to se na tuhle cestu vypravit.  

Jako psycholožka si uvědomuji, že prevence začíná v prostředí, kde (mladí) lidé zažívají důvěru, mohou převzít odpovědnost, učí se pracovat sami se sebou i s ostatními a hledají své místo ve světě. A právě v tom vnímám velkou sílu ScioŠkoly.

ScioŠkolu vnímám  jako prostor, kde se může rozvíjet potenciál studentů, ale i nás průvodců (a na to se moc těším). Je to prostor pro kreativitu a samostatnost. Vnímám, že ve ScioŠkole je snaha vybavit studenty dovednostmi, které jsou důležité pro smysluplný a spokojený život.

A jsem zvědavá, jak to v praxi funguje – a jak lépe něco zjistit, než že to zkusím na vlastní kůži.

Fotka z pohybové improvizace, je potřeba být v přítomnosti, být napojený na sebe ale i svého (divadelního) partnera.  

---

Sama říkáš, že se nejlépe učíme tam, kde můžeme být sami sebou, mluvit otevřeně a cítit se bezpečně. To zní skvěle, ale jak se to reálně dělá? Jak konkrétně chceš tyhle vztahy založené na důvěře a respektu se studenty budovat hned od prvních dnů, co k nám v září 2026 nastoupí?

No, je to práce! Vybudovat takové prostředí stojí úsilí všech zúčastněných. 

Co pro to můžu udělat já jako průvodce? Do školy nastupuji s upřímným zájmem o každého studenta, chci být otevřená jejich nápadům, názorům a pohledům – a nejen to, já se na ně vlastně moc těším; těším se, že se jimi nechám obohatit. 

Se studenty chci komunikovat transparentně. Určitě se stane, že spoustu věcí nebudu vědět, nebudu znát odpovědi a přiznat to sobě i studentům může být příklad otevřené komunikace. Stejně jako odvaha se omluvit. 

Konkrétní kroky prvních dní? První týdny bych chtěla věnovat hlavně poznávání a budování vztahů. Důležité pro mě bude společné nastavování pravidel a hledání toho, jak chceme jako skupina fungovat. Věřím, že pravidla dávají větší smysl a lépe se dodržují, když jim rozumíme a podílíme se na jejich vzniku. Součástí budou i různé poznávací aktivity a společné zážitky, protože právě skrze ně se často buduje důvěra a pocit sounáležitosti. A stejně důležité pro mě budou i individuální rozhovory se studenty. Chci mít prostor poznat každého trochu blíž – zjistit, co ho baví, co ho zajímá, z čeho má radost, ale třeba i co pro něj může být náročné.

Když byla u nás ve skautském oddíle nouze o kytaristy, pokusila jsem se naučit hrát; pořád se mám co učit, ale baví mě to, večery s kytarou u ohně, s dobrými lidmi, to si hodně užívám. 

---

Od dětství jsi skautka. Skauting tě naučil, jak důležité jsou vztahy, důvěra a prostor ukázat, co v nás je. Přesně to chceme mít i u nás ve škole. Jaké konkrétní věci nebo přístupy ze skautu bys chtěla přenést k nám do třídy?

Ze skautu vím, že nejvíc se naučíme tím, že si to sami vyzkoušíme, staneme se aktivními v procesu učení. A je jasné, že ze začátku (ale nejen) budeme dělat chyby, ale to k tomu patří! Díky chybám se můžeme posunout; důležitý je pak ještě jeden krok, a to reflexe. Z chyby se můžeme poučit, pokud ji zreflektujeme. A to se společně budeme učit. 

Jako důležité také vnímám přenášení odpovědnosti na mladé (dospívající). Z vlastní zkušenosti vím, kolik toho mladí dokáží, když v ně máme důvěru a dáme jim prostor. Příprava letošního skautského tábora je mi důkazem. Během výuky studenti dostávají prostor pro plánování aktivit a vlastních projektů, zapojují se do fungování školy, nesou odpovědnost za svůj proces učení. 

Fotka ze závěrečného táborového ohně; podle výrazu asi nemůžu uvěřit, jak skvěle se nám tábor povedl, a možná je to také výraz úlevy, že se nikomu nic nestalo. 

---

Tvým cílem je vytvořit prostor, kde všichni táhneme za jeden provaz a učíme se jeden od druhého. Hodně se mluví o tom, co škola naučí studenty. Ale na co se těšíš ty? Co by ses třeba chtěla naučit ty od našich budoucích studentů?

Na mladých lidech mě fascinuje jejich odvaha, zapálenost, ale i ohleduplnost ke svému okolí; vnímám u nich velkou odvahu otevírat těžká témata, ptát se po smyslu a hledat cestu, jak být přínosem společnosti. Chtěla bych se od nich učit větší odvaze zkoušet nové věci, nezůstávat u zaběhlých postupů a dívat se na svět z nových perspektiv. A také větší lehkosti, se kterou někdy přistupují k věcem, které mám já osobně tendenci někdy zbytečně komplikovat.

Fotka z předtančení plesu; jsem pro každou srandu a náležitě si ji užívám. 

---

Když zrovna neřešíš školu, lítáš po přírodě s pořádným batohem, tancuješ nebo hraješ divadlo. Kdybychom s tebou chtěli vyrazit na nějakou školní expedici, kam by to bylo? A jaká svačina by ti v kapse rozhodně nesměla chybět?

Záleží na velikosti budgetu. Pokud bychom mohli vyrazit dál, lákalo by mě společné objevování přírody Slovinska, které mám už dlouho na svém cestovatelském bucket listu – hory, ferraty a jezera. A pokud bychom zůstali v Česku, bez váhání bych vás vzala do Orlických hor, které jsou mojí srdcovkou. Nejenže pocházím z jejich podhůří, ale mám za sebou i několik jejich krásných přechodů. Jsou to hory s vlastní historií, atmosférou a zvláštním klidem. V Neratově stojí nádherný kostel se skleněnou střechou, hřebenovka vede krásnou přírodou a z Velké Deštné jsou parádní výhledy (tedy pokud vám zrovna neprší jako nám minulý týden). A v Deštném v Orlických horách je ta nejkrásnější noční obloha. 

Ultimátní svačinka jsou tousty se sýrem! 

Fotka z Orlických hor – tady se zrovna snažím přejít suchou nohou přes bažiny – spoiler – nepovedlo se mi to.  

---

Září a s ním i start školy už pomalu ale jistě klepou na dveře. Naše zakládající generace se krásně rýsuje – máme už plno přihlášených prváků i studentů, kteří k nám přestupují do druháku. Co bys vzkázala těm, kteří už s námi napevno počítají, a co naopak někomu, kdo třeba ještě teď v létě váhá, jestli se k nám na poslední chvíli přidat?

Těm, se kterými se v září potkáme, bych chtěla vzkázat jediné: moc se na vás těším – bude to jízda! Čeká nás spousta nových začátků, objevování i společné budování školy.

A vám, kteří ještě váháte, bych nabídla, ať si zkusíte představit svou vysněnou střední školu. Jak by vypadala? Jakou roli v ní mají učitelé a studenti? Byli by v ní studenti aktivními tvůrci svého učení? Měli by možnost spolurozhodovat o fungování školy a nést za ni odpovědnost? Pokud cítíte, že by se ScioŠkola mohla vaší představě přiblížit, přeju vám odvahu ten krok udělat. Věřím, že my průvodci jsme připraveni vás na té cestě podporovat, motivovat a být vám parťáky.

Po pořádném výkonu, hoď si nohy nahoru. Na přechodech/puťácích si užívám večerní rozhovory, spaní pod širákem a vaření jídla s výhledy. 

---

Láká tě škola, kde se nemusíš bát udělat chybu a kde si tvoříš vlastní cestu? Přidej se k naší zakládající generaci!

Naše zbrusu nová Střední ScioŠkola Bosonohy otevírá své brány v září 2026 a právě nyní probíhá přijímání nových žáků do druhého ročníku.

PODAT PŘIHLÁŠKU